Pouhým členstvím v Komoře by ale partnerství výrobců klasických a ekologických potravin nekončilo. Biopotravináři by měli podle Camplíka také svou vlastní kategorii při udělování ocenění kvalitních v tuzemsku vyrobených potravin v rámci projektu KLASA.

„Chtěli bychom dosud úspěšně se rozvíjející projekt zase posunout o kousek dál. Uvažujeme tedy o ocenění, které zatím pracovně nazýváme „Zlatá KLASA“, z dosavadních držitelů Klasy, a o zavedení dalších kategorií, jako Bio KLASA a také o nějaké ceně pro potraviny, které ani nemají certifikát KLASA, ani nepatří mezi biovýrobky,“ prozrazuje prezident. Komora již podle jeho slov o této myšlence jednala s Vladimírem Eckem, ředitelem Státního zemědělského intervenčního fondu, který značku KLASA spravuje, a s předsedou Sdružení pro Cenu ČR za jakost Pavlem Ryšánkem. 

Výrobce biopotravin přitom PK nepovažuje za konkurenci. „Jde o dražší výrobky, takže množství této produkce na trhu je velmi omezené,“ myslí si Camplík. S tím souhlasí i ředitel Českomoravského svazu mlékárenského Michal Němec. „Dokud bude při nákupu potravin rozhodovat především cena, nelze očekávat výrazný podíl bioprodukce na potravinářském trhu,“ konstatuje představitel oboru, v němž například Olomoucká mlékárna Olma jako jeden z mála tuzemských větších potravinářských podniků biopotraviny na tuzemský trh dodává.

Podle Camplíka by přitom neměl být problém zpracovat ekologické suroviny i v jiných oborech. „Například Maso Planá dokáže porážet v kvalitě bio, a určitě to není jediný podnik tohoto typu. Jenže suroviny je málo,“ říká prezident. Zavedení ocenění Bio KLASA by ale mohlo výrobce ekosurovin motivovat k větší aktivitě.