Očekávání však nebylo zcela naplněno, neboť prováděcí předpisy k zákonu spolu s neustálými útoky určitých skupin politiků, médií některých vlastníků a neposlední řadě i nájemců honiteb, ustavování oblastní chovu zvěře velmi ztížily až znemožnily.

Na skutečnost, že naše zákony a jejich prováděcí předpisy obsahují řadu chyb a nepřesností, že jsou v některých částech nedomyšlené a musí být krátce po schválení  novelizovány, jsme si již všeobecně zvykli. Tato realita se týká také myslivosti, mj. i podmínek pro ustanovování oblastí chovu. O těchto nedostatcích se již mnoho řeklo i napsalo, proto se jimi nebudu zabývat.

Co však stojí za zmínku a co přípravný výbor pro obnovu oblasti chovu jelení zvěře Vlára, který začal pracovat přibližně před třemi lety, velmi překvapilo, byly postoje některých myslivců, skupin myslivců a případně i celých MS, z nichž některá byla dříve dokonce součástí bývalého JO Vlára. Místo předpokládané podpory jednoznačně užitečné a zákonem podporované možnosti, setkáváme se u této části myslivců a funkcionářů MS s nezájmem až odporem, která je obvykle zastírán nejrůznějšími výmluvami na druhé, především na vlastníky honebních pozemků. Je však veřejným tajemstvím, že právě tato skupina myslivců vyvíjela značnou aktivitu mezi vlastníky honebních pozemků, aby je přesvědčila o škodlivosti obnovení oblasti chovu jelení zvěře, především pro jejich zájmy. K tomu používala většinou nepravdivé, nesmyslné až demagogické argumenty, jako je prý snaha skupiny lidí rozhodovat o mysliveckém obhospodařování jejich pozemků, cílený nárůst stavů zvěře, který způsobí i nárůst škod, což prý  vyplývá už z názvu oblasti omezování možností lovu, atd. v některých případech odpůrci oblastí chovu pro jistotu stanuli ve vedení honebních společenstev a jejich působení na ostatní vlastníky honebních pozemků bylo při všech příležitostech velmi zřetelné. Neobstojí také argument některých MS, že pro nedostatečnou výměru lesa nemohou jelení zvěř chovat. Toto ustanovení zákona lze ve vztahu k honitbám nacházejících se uvnitř vytvářené oblastmi chovu považovat ze legislativní nesmysl a jako takový byl včas příslušnými orgány státní správy myslivosti úspěšně vyřešen. Za zmínku také stojí, že během četných jednání jsme se nesetkali s věcnými argumenty proti ustanovení JO, ale  vyslechli jsme mnoho názorů a stanovisek, často tak podivných, nepravdivých a falešných, že se nelze ubránit otázce, proč se určité kruhy myslivců staví k oblastem chovu zvěře tak odmítavě. Odpověď není jednoduchá, neboť tyto postoje mají mnoho souvislostí a vazeb. Alespoň na některé bych rád poukázal.

1. v posledních letech, zejména pak po roce 2002, výrazně a všeobecně upadá myslivecká morálka. Důvodů je řada, často jsou specifické a vztahují se většinou na jednotlivce nájemců konkrétních honiteb. Je tu nesporná vazba i na zákon o myslivosti, který potlačil pravomoci státní správy myslivosti (na rozdíl od vyspělé Evropy), posílil  postavení vlastníků honebních pozemků, kteří ho však neumí kvalifikovaně využívat, a proto je s nimi manipulováno a dohled nad dodržováním zákonnosti a vnitřních pravidel provozu myslivosti přesouvá plně na nájemce honiteb, resp. Na jejich orgány. Ty však ne všude mají dostatečný respekt a schopnost či vůli sjednávat nápravu.

2. v souvislosti s uzavíráním nových nájemních smluv nastupují do některých honiteb noví nájemci, mění se stavy MS a jejich orgánů vč. Jejich názorových postojů. Ne všude, bohužel, rozhodují a dění v honitbách lidé, kteří jsou na svém místě. Stále více v myslivosti rozhodují peníze a spolu s nimi i názor, že když platím, tak budu hospodařit v honitbě dle svého uvážení a nikdo mně do toho nebude mluvit! Pak logicky přibývá honiteb, kde se nedodržují plány lovu co do počtu lovené zvěře, její věkové skladby, skladby pohlaví a průměrný odstřel se stává často pouze dílem lovecké náhody.  Následně se pak fingují hlášenky lovu, případně se odlov dle potřeby zatahuje, což je určitá forma pytláctví, atd.

3. někteří nájemci honiteb nabídli ve výběrových řízeních tak nesmyslně vysoké částky za nájem honiteb, že jsou následně nuceni poskytovat tuzemským majetným lovcům drahé celoroční povolenky k lovu. Ti si pak po určité době dělají v honitbě co chtějí, nerespektují nikoho a nic, dokonce ani zákonnou dobu lovu. Důvody  nezájmu o členství v oblasti chovu zvěře jsou opět zřejmé.

4. v některých honitbách se v poledních letech nahromadily nepořádky, chybí disciplína, výbor a vedení MS nemají autoritu, členové-lovci snadno prosazují své zájmy, loví se chovné kusy, nedodržují se povolenky k lovu, potají se uzavírají sázky“kdo uloví víc zvěře kulovou zbraní“, rozmáhají se i další nešvary, o kterých nyní raději pomlčím. A to vše bez patřičných následků. Místo sankcí za lov vysoce chovných kusů se zapíjí lovecký úspěch a většina členů, vč.  Funkcionářů, blahopřejí šťastným lovcům s poznámkami, že udělali dobře. Snad proto, aby se i oni příště setkali s podobnou podporou.

5. někteří myslivci místo objektivního přístupu k oblasti chovu zvěře ji mj. odmítají i z důvodů osobních averzí k těm, kteří oblast prosazují, zejména pokud se jedná o myslivce s lesnickou profesí.

6. Letošní zima podtrhla význam oblastí chovu a to nejen v období krmení, ale i v období sčítání zvěře a sestavování plánů lovu. Pokud bychom považovali za věrohodné výsledky sčítání v oblasti oficiálně předané orgánu státní správy myslivosti, pak by se mělo lovit v r. 2006 v oblasti chovu vč. Honiteb nezařazených 72 jelenů, 95 laní, 55 kolouchů, celkem 222 kusů jelení zvěře. Komentář snad ani není nutný.

Uvedenou kritiku v žádném případě nechci zobecňovat. Naštěstí většina našich myslivců a nájemců honiteb jsou poctiví a odpovědní lidé a ti ostatní jim jen ztěžují a kazí jejich práci, a v neposlední řadě i pověst. A právě s podporou této většiny je ustanovení oblasti chovu jelení zvěře Vlára v roce 2006 velmi reálné. Dokonce dochází ve srovnání s bývalou JO Vlára k jejímu přiměřenému rozšíření o dříve tzv. navazující honitby. Tím oblast dosáhne i z hlediska perspektivního konečných hranic, jen výměra by mohla být v budoucnu zvýšena a to pouze o honitby, které se nacházejí uvnitř oblastí, ale které v součastné době členové odmítly.

Na závěr bych rád poděkoval všem, kteří význam oblasti chovu jelení zvěře nejen docenili, ale i jeho ustanovení konkrétně podpořili. Oceňuji postoj největších vlastníků honebních pozemků, tj. LČR, obcí, měst a velkých singulárních společností. Oceňuji vstřícnost orgánů státní správy myslivosti, které prokázaly věcnou a objektivní snahu řešit některé legislativní problémy a jejichž zástupci se ochotně zúčastňovali četných jednání s vlastníky honebních pozemků a myslivci. Oceňuji postoj HS Val.Klobouky, které o ustanovení oblasti chovu jelení zvěře požádalo. V neposlední řadě děkuji všem rozumným myslivcům, kteří dokázali vlastníky honebních pozemků objektivně a věcně informovat o významu, smyslu a užitečnosti ustanovení oblasti chovu jelení zvěře nejen pro naši myslivosti, ale zejména i pro ně.

Ing. Jaroslav Turek