Podle mě to není úplně přesné, proto bych to drobně doplnil. Dnešní spalovny již nespalují pouze domovní odpad, ale i různé chemické odpady, dřevěný odpad nebo třeba textilní materiály. Než jsem začal zpracovávat tuto práci, ani jsem moc neregistroval, že nějaké spalovny jsou. Přirozeně jsem věděl o jejich existenci - vždyť se na jednu díváme přímo z oken školy, jen mi prostě nevadily. Teď, když už o nich něco vím, mám na ně poněkud jiný názor.

         Téma práce zní: „Spalovny ano či ne?“, ale podle mě nelze rozhodnout úplně jednoznačně - buď ano nebo ne. Na jednu stranu nám a vůbec celému okolnímu ekosystému naprosto jednoznačně škodí, ale zase na stranu druhou – co bychom si počali bez spaloven? Když se zamyslíme, tak teoreticky existují tři reálné cesty:

1)   všechny spalovny zrušit a žít bez nich - tzn. veškerý odpad recyklovat nebo ukládat na skládky

2)   veškerý odpad spalovat

3)   zvolit určitý kompromis mezi oběma předchozími možnostmi

Když se vydáme první cestou, tak se nepochybně během několika málo následujících let přímo utopíme v  námi vyprodukovaném odpadu.

S druhou možností by se už dalo trošku uvažovat. Průměrná účinnost spalování ve spalovnách je 99,99%. Laik by tuto hodnotu nejspíš označil za dokonalou, ale! I když této hodnoty účinnosti spalování dosáhneme, tak nám pořád 0,01% odpadu zůstává nespálená a dostává se do okolního prostředí. Může se to zdát jako velmi nízká hodnota, ale když se spočítá vystavení vlivu toxických látek na molekulární úrovni, mohou i takhle malé emise ( v oblasti sledování kvality životního prostředí výraz pro škodlivé látky vypouštěné do okolního prostředí jako odpadní produkty technologických procesů) znamenat hrozbu pro životní prostředí i pro lidské zdraví. Například brněnská spalovna navezla v roce 1999 cca 106 402 tun odpadu. Tzn., že i při stálé účinnosti spalování 99,99% bude při spálení veškerého navezeného odpadu do ovzduší ze spalovny vypuštěno nejméně 17,5 tuny nespáleného materiálu. Proto  by stát musel zmodernizoval všechny stávající spalovny a vybavit je všemi dostupnými filtry, které by zabránily úniku nebezpečných a jedovatých látek. Ale ruku na srdce. I tato možnost zní v našem státě spíše utopisticky než reálně, protože mám pocit, že naše vláda na ekologii příliš nehledí. A navíc, žádný v dnešní době dostupný filtr není tak dokonalý, aby zachytil všechny unikající škodlivé částice.

Takže nám zbývá cesta poslední. Ta mi připadá nejrozumnější. Ovšem musíme najít tu správnou rovnováhu – a sice jaké množství kterého odpadu skládkovat, jaký odpad spalovat popř. který odpad recyklovat. Toho recyklovaného by mělo být nejvíce.

Záměrně píši „mělo by“, protože bohužel v naší republice a vůbec na celém světě se velice drahá recyklace různým firmám a podnikatelům finančně „nevyplatí“, a tak odpad, který by recyklovat šel, radši odvezou někam na legální skládku - to v tom lepším případě. V tom horším vysypou třeba toxický odpad na černou skládku nebo ho prostě někde nechají ležet. A je jim  jedno zda svým činem zničí ekosystém v okolí, či se toxické látky dostanou do spodní vody a celé znečištění se ještě více rozšíří.

Že se tak skutečně děje si můžeme ověřit a ani nemusíme chodit nějak daleko. Třeba brněnská spalovna: ta v roce 1997 navezla celkem 174 057 tun odpadu a naproti tomu v roce 1999 už navezla pouze 106 402 tun. Což je cca o 39% méně. Jelikož nevěřím tomu, že by se produkce odpadu v Brně a okolí tak rychle snížila, tak se naskýtá otázka: Kam se podělo oněch 39% odpadu? Odpověď je nasnadě. Jelikož se nemůže vypařit (i když ve spalovnách částečně ano), tak se musel odvézt někam jinam než do spalovny – na skládku. Podle mě je to špatné řešení.

Ale proč se odpad vozí na skládky a ne do spaloven? Odpověď je naprosto jednoznačná. A sice finanční stránka celé věci. Protože při odvezení odpadu do spalovny musíme zaplatit za spálení. To přirozeně při odvezení na skládku také, rozdíl je pouze v tom, jak hluboko budeme muset sáhnout do kapsy. Bohužel, skládkování je levnější než spalování. Proč je spalování dražší? Spalovna totiž platí vysoké ceny za uložení popelu (spáleného odpadu) na skládku. Uskladnění popelu je tak drahé proto, neboť v katalogu odpadů  České republiky je škvára, struska a popel (katalogové číslo 190101) evidován jako „N“- nebezpečné odpady. V důsledku tohoto zařazení je spalovna nucena se škvárou nakládat.

Pro srovnání:

 Poplatky
 
 1998
 1999 - 2000
 
1 tuna TKO
 20,- Kč
 30,- Kč
 
1 tuna škváry z  TKO
 200,- + 300,*Kč
 250,- + 500,-*Kč
 

*rekultivační poplatek

Několikaleté výsledky rozborů škváry se spalovny TKO fy. SAKO Brno a.s. ukazují, že škvára nebezpečné vlastnosti nemá a výluhy vyhovují limitním hodnotám. I přesto, však musí brněnská spalovna tuto škváru evidovat jako nebezpečný odpad.

Kdyby byla ovšem škvára vedena v katalogu odpadů  ČR jako „O“- ostatní odpady, jako např. v Evropské unii, mohlo by na něj být pohlíženo jako na TKO (tuhý komunální odpad). Z toho vyplývá, že by se mohla využít třeba ve stavebnictví do podloží silnic, při výstavbě hrází nebo při výrobě tvárnic. Tak by byl minimalizován požadavek na budování škvárových skládek a navíc by spalovna ušetřila za její uskladnění. Dokonce by se dala škvára zhodnotit prodejem jako stavební materiál. Tak by spalovna mohla snížit finanční sazbu za výkup odpadu. Ale.

Brněnská spalovna si vyrábí elektrickou energii  za pomocí parních turbín a páry, kterou si sama vyrobí. Tuto energii používá pro svůj provoz. Páru spalovna dodává Teplárně Brno. Teplárna platila spalovně za 1 odebraný GJ páry 150,- Kč. Teplárny Brno využily toho, že v naší republice není technologie spalování nadřazenou technologii skládkování a snížily cenu za jeden vyrobený GJ páry ze spalovny fy. SAKO Brno a.s. z původních 150,-Kč na 109,-Kč s argumentem, že teplo spalovna nevyrábí, ale při zneškodňování odpadů jí vzniká odpadní teplo. Toto opatření vyvolalo potřebu zvýšení ceny za spálení 1t TKO z původních 360,-Kč na 690,-Kč. Tímto navýšením ceny se spalovny dostávají několikanásobně nad cenu skládek při ukládání TKO. Proto např. brněnská spalovna není schopna získat jiný odpad něž ten, co se vyprodukuje na území města Brna, protože fy. zabývající se nakládáním s odpady na území města Brna jsou povinny odpad zneškodnit v zařízení spalovny fy. SAKO Brno a.s. - tuto povinnost jim ukládá vyhláška města Brna. Přesto produkce TKO z celého Brna nezajistí 100% kapacitu ani jednoho nainstalovaného kotle ze 3 stávajících o kapacitě 15t odpadu /1hod.

Zatím to vypadá, že spalovny jsou naprosto dokonalé a tudíž není problém se rozhodnout mezi nimi a skládkami, ale opak je pravdou. Při spalování vznikají samozřejmě kromě škváry i jiné odpady jako např. popílek a tuhé odpady z  čištění plynů. V katalogu ČR i EU jsou oba zařazeny do kategorie „N“. V brněnské spalovně jsou tyto odpady zneškodňovány v sekci solidifikace. Ta spočívá v tom, že se odpady smíchají s vodou a cementem za vzniku kašovité betonové směsi, která se poté ukládá na skládku. Zde tuhne v  litých vrstvách. V katalogu EU je tento tzv. solidifikát řazen do skupiny „O“ jako upravený odpad, protože došlo k potlačení nebezpečných vlastností jeho vstupních surovin. Naproti tomu v našem katalogu je solidifikát veden opět jako nebezpečný. Navíc konečný solidifikát je cca dvakrát těžší než původní odpady z čištění plynů a popílek. Jestliže tedy máme před solidifikací odpad kategorie „N“ a po úpravě získáme opět odpad kategorie „N“, bylo by dost nelogické tuto úpravu provádět, že? Proč teda spalovna tuto úpravu provádí? Je to dáno zákonem. Konkrétně jí to přikazuje Vyhláška 338/97 Sb. o podrobnostech nakládání s odpady. Bohužel legislativa v naší republice má ještě hodně skulin co se týče životního prostředí. Zaplnění těchto skulin bude nepochybně ještě nějakou dobu trvat. Snad se celá situace zlepší zároveň s naším vstupem do EU.

Srovnání legislativy EU a ČR  z  pohledu nakládání s odpady:

Země Evropské unie:

Na prvním místě je samozřejmě předcházení vzniku odpadů. Při vzniku odpadu je nařízeno jeho využití buď látkové (recyklace) nebo energetické (spalování). Pokud není možná ani jedna z možností využití odpadu, pak EU nařizuje snížení objemu odpadu (spalování bez využití energie). A úplně na posledním místě, tedy když odpad nelze zneškodnit předchozími způsoby, povoluje EU zneškodnění odpadu uložením na skládce.

Česká republika:

Shodně jako v EU je na prvním místě předcházení vzniku odpadů. V dalších bodech se už naše legislativa výrazně liší - při vzniku odpadu se nařizuje jeho látkové využití (recyklace).

Jako poslední bod je zde uvedeno zneškodnění odpadu. A je skutečně jedno jestli to bude spalováním s využitím energie, spalováním bez využití energie  nebo skládkováním.

Doprovodným jevem lidské existence v naší rozvinuté společnosti je nevyhnutelně i vznik odpadů (TKO - tuhý komunální odpad). Nejvyšší produkce TKO je přirozeně soustředěna do městských aglomerací. V TKO uloženém na skládce probíhají různé hnilobné a kvasné procesy, množí se viry, bakterie a další fauně a flóře nebezpečné škodliviny a navíc při zakládání skládek jsou kladeny velké nároky na zábor zemědělské půdy. Z dosud známých metod zpracování TKO lze považovat za racionálnější a spolehlivější energetické zpracování TKO – spalování. Při spalování se objemově sníží obsah TKO cca o 90% - tím se prodlouží životnost skládky asi 10 krát. Navíc při spalování se „zrecykluje“ obrovský energetický potenciál z  TKO na výrobu tepla ve formě páry, horké vody, případně elektrické energie. Spalovny jsou dle mého názoru nutné zlo. Škodí nám, ale bez nich bychom se neobešli. Já sám se přikláním spíše ke spalovnám. Zastávám názor, že v dnešní době mají na zemi své místo. Snad se za pár desítek let bez spaloven obejdeme. V naší době však bohužel…

 Autor: Brázda Lukáš

           LBRAZDA@SEZNAM.CZ

Seznam použité literatury:

·       propagační materiály hnutí Greenpeace

·       propagační materiály spalovny fy. SAKO Brno a.s.

      WWW.enc.cz/detizeme

      WWW.ecn.cz/dioxin

      WWW.sako.cz

      WWW.skladka.cz